Standard BX | 1.část

8. května 2016 v 12:29 |  BORDEAUXSKÁ DOGA (BX)

Význam standardu

O plemeni jako takovém se dá mluvit, až když je pro něj vytvořen plemenný standard. Ten je formulován nejen proto, aby se jednotlivá plemena od sebe odlišila, ale také z toho důvodu, aby mohlo docházet k hodnocení a srovnání kvalit jedinců daného plemene. Standard tvoří a posléze může měnit pouze země původu.

Plemenný standard zahrnuje všechny požadavky, jež jsou na ideálního představitele daného plemeno kladeny. Tedy by se měl ve všech exteriérových i povahových vlastnostech daným požadavkům co nejvíce blížit. Vzhled některých plemen, taktéž BX, se za posledních pár desetiletí značně změnil, přestože tyto změny nebyly ve standardu zachyceny. Otázkou na tuto odpověď je především to, že spousta standardů je poměrně strohých a sobě se podobajících a je zde spousta prostoru, jak si standard vyložit po svém. U BX se jednalo především o změnu v délce a tvaru lebky a jejich tělesné stavby. Standard musí zahrnout nejen exteriér zvířat, ale také jejich povahové vlastnosti a jedinci s odchylkami od normálního chování či dokonce psi vykazující agresivitu, by měli být z chovu jednoznačně vyřazováni.

U každého plemene je kladen větší důraz na určitou část těla, která je pro plemeno typická. U BX je to brachycefalie lebky a jejich "neatletičnost". Je to především módní trend, který je nesmyslně vyzdvihován. Následkem těchto módních trendů má toto plemeno zdravotní problémy s dýchacími cestami a alergiemi a následkem jeho těžkopádnosti problémy také s pohybovým aparátem (Nohelová, 2001).

Zařazení dle FCI


FCI je Mezinárodní kynologická federace, zabývající se plemeny psů a kynologií, jež vznikla v roce 1911. V Belgii byla znovu obnovena roku 1921, když po 1. světové válce zanikla. Členy organizace je v současné době 80 zemí. FCI je zodpovědná za překlad a doplňování standardů, na nichž jsou založeny posudky na výstavách či bonitacích (Procházka, 1994). V dnešní době existuje rozdělení do deseti skupin dle FCI. Přičemž každá skupina je charakterizována společnými znaky pro všechna plemena, jež jsou zařazena do stejné FCI skupiny.

BX zařadilo FCI do skupiny 2, kam patří pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi, dále do sekce 2, což jsou molossoidní plemena a podsekce 2.1. dogovití molossové.

Dogovití molossové jsou mohutní silní psi s volnější kůží, flegmatickou, zároveň však odvážnou povahou, kteří jsou zcela bezmezně oddáni svému pánovi. Dostanou-li se do správných rukou, jsou milí k dětem i ostatním zvířecím členům rodiny. Výchova nesmí být nikdy příliš tvrdá. Na oplatu za četné pochvaly a odměny vám budou věrně sloužit a budou vždy oddanými společníky. Všichni molossové jsou výborní hlídači celé rodiny i majetku. Pokud ovšem přijde návštěva, respektují to a nikdy nikoho bezdůvodně nenapadnou. Hlídají spíše svým vzhledem, jímž vzbuzují dojem mohutného ostrého psa, který je však v jádru mírumilovným tvorem.

BX je velmi silný osvalený pes, působící harmonickým dojmem. Budí dojem podsaditosti a je kompaktně stavěná. Hlava je mohutná a široká s předkusem vzbuzujícím respekt. Krk je silný, svalnatý, na hrdle s volnou kůží. Hřbet je široký a svalnatý s krátkými a pevnými bedry. Má hluboký a široký hrudník a kratší končetiny. Její pohyb je pružný a prostorný. Srst je krátká a hladká od barvy mahagonové až po plavou. Srst by měla být jednobarevná. Přípustné jsou jen bílé skvrny na hrudi a na prstech končetin. Masku může mít černou či hnědou nebo nemusí mít vůbec (Bečková, 2003 ).

Historie standardu


Kolem roku 1883 po tom, co někteří chovatelé obohatili krev BX o krev mastiffa, oznámili Pierre Mégnin a Markíz de Cherville výboru ústřední psí společnosti svoje nerozvážné pokusy a požadovali, aby byla konečně věnována pozornost vypracování řádného standardu. Žádost těchto kynologů nezůstala bez odezvy, protože jedním z prvních činů tohoto výboru bylo zpochybnění odborných vědomostí hodnotitelů (většina ze Spojeného království a Nizozemí), kteří se o toto plemeno nikdy nezajímali, dokonce ho ani neviděli, natož aby dokázali objektivně příslušníky tohoto plemene posoudit (Bíroš, 2005).

Profesor porovnávací anatomie z Bordeaux, J. Kunstler, vyhotovil na požádání Paula Mégnina, ředitele časopisu L Éleveur (chovatel), studii s názvem: Prolégoménes pour servir á ĺétablissement du standard du Dogue de Bordeaux. Ta však neměla příznivou odezvu. Existovala spousta sporných otázek ohledně dogovitého typu a rozmanitost plemene i nadále přetrvávala. Hlava a velikost těla se měnila podle jednotlivých chovatelů. Vyskytoval se nejen předkus, ale také skus nůžkový. Také barva masky byla různorodá. V této době převládaly tři různé typy dog dle výskytu: Toulousain (Toulouse), Parisien (Paříž) a Bordelais (Bordeaux). Toulousain nejstarší a nejproslulejší typ, měl větší, masivnější hlavu s trochu kratším čenichem, červenou nebo světle či tmavě žíhanou barvu, ale jinak byl velice podobný dnešní BX. Bíroš (2005) uvádí, že Parisien měl skus nůžkový až po předkus téměř jednoho palce. Borelais se nejvíce podobal BX popsané v dnešním standardu. Ve vědeckém museu v Bordeaux jsou dva vycpaní představitelé plemene, pes typu Touloussain a fena typu Bordelais, velice podobná dnešním fenám (Oliff, Class u. a., 1999).

V tomto čase bylo třeba čekat až do roku 1926, dokud se neukončily spory a standard byl schválen tak, aby vyhovoval oběma stranám, protože připouštěl existenci dvou odlišných znaků. Červeného - dnes hnědého a černého nosu. V roce 1971 byla vydána kompletní formulace standardu a ta konečně umožnila plemeni uznání v mezinárodní kynologické organizaci. Od roku 1972 bdí nad tímto francouzským plemenem Společnost milovníků bordeauxské dogy(Societe Des Amateurs De Dogues De Bordeaux), jejímž prezidentem je Michel Guignard. Ten usuzuje, že toto plemeno se již dobře adaptovalo na území Francie a odhaduje jeho počet na více než 1000 kusů. Své obdivovatele našla BX také v Německu, Belgii, Nizozemí, Švýcarsku, Španělsku ale i na americkém, africkém a asijském kontinentě (Bíroš, 2005).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama